Začneme tedy od začátku, a to u samotného vývoje. Už tady je potřeba si důkladně rozmyslet, jaký materiál je vhodný. Ve druhé řadě je podstatné se zaměřit na množství materiálu potřebného k výrobě obalu. Snižujeme tak například množství přebytečného odpadu hned u prvního kroku. Obal by ovšem pořád měl být natolik kvalitní, aby nedošlo k jeho poškození před tím, než se dostane k cílovému zákazníkovi.
Jakmile se tak stane, je důležité, aby zákazník snadno rozpoznal, co má s obalem dále udělat. Co může pomoct, tak je označení materiálu, pokud to není na první pohled patrné. Některé obaly výrobci označují barevným kontejnerem, do kterého patří. Snadnější třídění ulehčuje také oddělitelnost materiálů, pokud se skládají ze dvou či více látek.
Když se obsah kontejneru dostane na třídící linku, pracovníci ho dotřiďují podle jednotlivých druhů materiálů a dalších požadavků. Zároveň je čistí od případných nečistot, teprve potom se může přistoupit k dalšímu kroku, tedy samotnému recyklování a znovupoužití.
Recyklovat se dá poměrně velká část odpadu, ale není už tak rozšířený fakt, že v České republice recyklujeme pouze sklo, nápojové kartony a kov. Papír nebo plasty z velké časti vozíme do zahraničí. Plasty se u nás převážně čistí a drtí, následně je převezeme za hranice k dalšímu zpracování.